Velké Pavlovice zopakovaly v 1.A třídě skupině B loňské třetí místo. Před rokem skončily za Vracovem a Bzencem a letos nestačily na Mutěnice a Kyjov. U obou úspěchů byl trenér Jaromír Piták. Šestačtyřicetiletý kouč po sezoně na lavičce Slavoje končí.

V letošní sezoně jste s Velkými Pavlovicemi obsadil třetí příčku v kvalitní 1.A třídě skupině B. Jak hodnotíte právě skončený ročník?
Řekl bych, že tento ročník byl ještě kvalitnější než minulý. Mužstva jako Mutěnice, Kyjov, Bořetice posunula kvalitu soutěže výš a tím se také zvednul divácký zájem o zápasy. Tento fakt by měl být motivací a příkladem pro všechny soutěže fotbalu u nás. Měla by to být zábava a podívaná pro lidi, jinak to nebude mít nikdy smysl.

Po dvou letech na lavičce Velkých Pavlovic končíte. Proč?
Proč končím? To by měla být spíš otázka pro funkcionáře Slavoje Velké Pavlovice. Já se mohu pouze domnívat, že Slavoj chce jít jinou cestou, co se týká trenérského postu. Chce dát šanci svým vlastním trenérům, což plně chápu a respektuji. Je složitá doba a může to být pro ně řešení nějaké situace. Já jako trenér musím být na tuto variantu vždy připraven.

Dvakrát jste s týmem obsadil třetí příčku. Působení musíte považovat za úspěšné.
Dvou třetích míst si velmi cením. Minulý ročník postoupily Vracov a Bzenec a podívejte se, jak si vedly v krajském přeboru. Letos to byly Mutěnice a Kyjov a věřím, že oba dva by hrály znovu špičku přeboru. Naše postavení svědčí o nějaké kvalitě. A to se nebavím o finančním zázemí a fungování všech těchto klubů. V tomto směru se s nimi nemůžeme vůbec srovnávat. S těmito věcmi souvisí i kvalita hráčského kádru. V našem byl věkový průměr 21,8 roků a žádný z hráčů neměl zkušenosti z vyšších soutěží, což považuji za úspěch. A soutěž jsme odehráli v počtu 14 hráčů! Je vidět, že i touto cestou se dá do budoucna jít, ale mohu potvrdit, že je to velmi těžké.

Jaké utkání, nebo moment vám za ty dva roky utkvělo nejvíce v paměti?
Těšil jsem se na derby s Bořeticemi a samotné zápasy to potvrdily. Atmosféra a divácký zájem bylo něco fantastického. V Bořeticích 1000 a u nás 1200 diváků bych přál každému trenérovi a hráčům. Smutným okamžikem pro mě byl zápas v Ratíškovicích. To, co se tam stalo, mě šokovalo a nikdy a nikde by se to už nemělo opakovat.

Kam povedou další vaše trenérské kroky?
Kde budu trénovat stále není jasné a v současné době vše řeším. Končím i v MSK Břeclav na postu asistenta trenéra a trenéra brankářů, takže času a prostoru na další práci budu mít dost.

Máte nějaké vysněné angažmá?
Vysněné angažná nemám, jsem realista. Ale jelikož jsem dělal pět let trenéra brankářů v 1.FC Slovácko (Synotu), rád bych někdy tuto atmosféru v 1. lize znovu zažil. Trenéři jako Jarolím, Levý, Molnár a práce s nimi byla dobrou školou.