Luboš Kučerňák trénuje Bohunice už 13. sezonu! Dvakrát s nimi vyhrál krajský pohár, byl ve finále regionálního mistrovství výběrů v Písku, v krajském přeboru jsou největším úspěchem tři 3. místa. Letos mají Bohunice našlápnuto dobře, po podzimu vedou a budou bojovat o historický postup do divize. Pětapadesátiletý trenér zaokrouhlil bodový zisk s brněnským celkem na rovných 600. Za 13 let chyběl pouze na jediném zápase. "Byl jsem na svatbě dceři. Tenkrát jsme prohráli v Boskovicích 3:0," vzpomíná.  Předseda Tatranu Lubomír Němec o něm prohlašuje. "Bohunický Ferguson. Smlouva na doživotí."

Vyhráli jste podzimní část KP. Dva měsíce odpočinku musely být příjemné?
Určitě byly. Ale mohly být i příjemnější, protože náskok jsme měli větší. Bohužel poslední zápas v Ivančicích se nám nepodařil. Nezlobil bych se, kdyby i po posledním kole v červnu bylo stejné pořadí a klidně ať je to o bod. S podzimem jsme v Bohunicích spokojeni.

Byl jste úplně bez fotbalu?
Dá se říct, že jo. Po soutěži jsme měli do konce listopadu volno a v prosince jsme ve středy chodili do haly na fotbálek a to bylo všechno. Jinak jsem samozřejmě sledoval fotbal pasivně v televizi. V Anglii na Manchesteru jsem se podívat nebyl. Na to nemám (smích).

Zimní přípravu jste začali minulou středu. Jaká panuje v mužstvu nálada?
Nálada je dobrá. Co trénuji Bohunice, na zimní přípravu nemůžu nic říct. Kluci jsou zvyklí běhat, pracuje se s nimi dobře, nikdo nebrblá a dělá, co má.

Projevuje se postavení v tabulce na klucích? Že mají větší chuť trénovat než v předešlých letech?
Neřekl bych. Kluci ví, že fyzička je potřeba. A kdy jindy ji nahnat než v zimě? Trénují všechny mužstva, podobně trénujeme i my. Chceme se dobře připravit na jarní část. Teď třeba trénujeme čtyřikrát týdně  a na docházku si vůbec nemohu stěžovat.

Kolik vás chodí?
Průměrně třináct čtrnáct. Kluci mají pracovní a školní povinnosti, proto pokaždé dva tři chybí. Z hostování se vrátil Kříž, je tady Kostka, kádr se rozrostl na 16 lidí.

Jsou současné tréninky Bohunic hodně náročné?
Hodně se běhá, ale zatím toho ještě tolik natrénováno nemáme. Minulý týden jsme měli dva tréninky na umělé trávě, v sobotu jsme hráli s Bystrcí. V pondělí a v úterý jsme čistě běhali a ve středu byl zase spíš herní trénink, i když byl proložený intervalovým během na 2 skupiny. Dnes (čtvrtek) budeme zase jenom běhat, protože v pátek máme volno a v sobotu nás čekají Vojkovice.

Kdo je na tom z bohunických fotbalistů nejlépe po fyzické stránce?
Konečný. To je triatlonista (úsměv). Šest sedm hráčů tady výborně běhá. Masařík, Stehlík, Hudec. Milan je výborný v trénincích. Až to jednou prodá v zápasech, bude hodně dobrej.

Jak se jeví možná zimní posila – Roman Kostka?
Zatím je krátký čas na nějaké hodnocení. Ale vypadá šikovně, dobrej kluk. Budeme se ho snažit přivést na půlroční hostování. Uvidíme, jak se domluvíme se Zlínem.

Když se vrátíme před sezonu. Mnozí považovali Bohunice za hlavního favorita soutěže. Také jste to tak cítil?
Já si myslím, že na krajský přebor máme dobré mužstvo a byla by ostuda, kdybychom se nepohybovali do 5. místa a výše. Vyhráli jsme podzimní část, ale že by na kluky byl vyvíjen tlak, to ne. Je tady silný kolektiv a od toho se to odvíjí. Že to bude dobré, jsem začal cítit po druhém třetím zápase.

Stanovují se v Bohunicích před sezonou sportovní cíle?
Nestanovují. Ale přijdete do hospody a u jednoho stolu se ptají: Postoupíte letos? Jdete o stůl dál a přichází stejná otázka. A na to odpovídáme s předsedou Němcem, že pokud soutěž vyhrajeme, postoupíme. Neříkáme, že postoupit nechceme. Každý hráč, každý trenér chce alespoň jednou v kariéře postoupit. Ale nejdeme přes „mrtvoly“. Já jsem rád, že v Bohunicích máme ze 17 hráčů snad 12 odchovanců, což je obrovská devíza. Nikde nemusíme shánět hráče a všechno stavíme na našich. Jediným hráčem na hostování je tady Navrátil.

Uhráli jste 36 bodů. S bodovým ziskem panuje spokojenost?
Po třetím zápase jsem říkal, že když padne 35 bodů, budu spokojenej. Získali jsme jich 36. Samozřejmě mohli jsme jich mít míň a také víc. Nejhorší zápasy jsme sehráli doma s Kuřimí a v posledním kole v Ivančicích. Tyto dva zápasy mě zklamaly, ale už se s tím nedá nic dělat. Počet bodů není důležitý, hlavně aby to dalo výsledné umístění.

Mimochodem jste po podzimní části zaokrouhlil počet bodů získaných v mistrovských utkáních v Bohunicích na 600. Vedete si statistiky?
Statistiky si vedu. Mám sešity, do kterých si píšu výsledky, branky, sestavy a někdy i komentáře. Nikdy jsem ale body nesčítal.

Co je příčinou současného 1. místa? Je to kádr, který je již nějaký rok pohromadě?
Je to přesně tak. Na poslední hostování přišel v létě Navrátil, před ním dlouhou dobu nikdo. Doplňovali jsme tým kluky z dorostu, kteří dostávali příležitost od začátku a teď se to projevuje. Každý rok v přeboru je znát, zapadli výborně, udělal se dobrej kolektiv. Za poslední 3 roky tady máme sedm osm kluků, kteří vyšli z našeho dorostu, což si myslím, že je hodně.

Před čtyřmi roky jste si právě stěžoval, že je velká "úmrtnost" při přechodu mezi dorostem a muži.

Dnešní mládež má jiný smysl života, než běhat zadarmo nebo za pár krejcarů za balónem. Za nás byl prvořadý cíl, hrát fotbal. Je jiná doba. Do 18 let drží některé kluky u fotbalu ještě částečně rodiče, věnují se tomu od žáků a chtějí, aby pokračovali i dále. Jenomže po 18 už na ně nemají takový metr a oni přestanou hrát, nebaví je to. U fotbalu je udrží dobrá parta, aby se v týmu cítili dobře. Pak je to bude bavit.

Budou Bohunice bojovat o postup do Moravskoslezské divize?
Určitě. Soutěž chceme vyhrát a postoupit z 1. místa. Budeme o to bojovat, seč nám síly budou stačit.

Která utkání budou na jaře klíčová?
Stěžejní bude už první zápas ve Velké, protože tam jsme nevyhráli, co Velká postoupila do přeboru. (pozn. Bohunice na Horňácku dvakrát prohrály 1:0 a jednou remizovaly 2:2). Myslím si, že u nich nehrajeme špatné zápasy, ale bohužel nejsme schopni dát gól. No a pak jedeme domů 150 km bez bodu.  Pro další vývoj by nám ohromně pomohla výhra. Na druhé straně v případě našeho zaváhání a výhry Vracova v Ráječku, ztratíme 1. místo, i když jde pouze o první zápas.

Koho považujete za největšího soupeře?
Vracov a Boskovice. Největším bude asi Vracov, který má jen bod ztrátu. Boskovice ztrácí sedm bodů, ale nic není nemožné. Dvakrát zaváháte, oni dvakrát vyhrají a jsou za vámi. Další mužstva už budou ztrátu těžko dohánět.

Sledujete posilování vašich největších konkurentů?
Ne že by mě to extra zajímalo, ale podívám se.

Co jste říkal na kvalitu podzimní části přeboru? Přibylo 7 nových týmů…
Před sezonou velká neznámá. Čekal jsem, že soupeři z jihu budou kvalitní a body se u nich budou získávat těžko. Fotbal je tam důraznější, tvrdší, těžko se tam vyhrává. Bylo jasné, že kvalita dolů nepůjde a myslím, že se to potvrdilo. Vracov je druhý, Bzenec byl dlouhou dobu také nahoře. Kvalita nebyla horší než vloni. Některé zápasy nebyly, co se týče kvality, špatné.

Jihomoravskýfotbal.cz jako obvykle skládal all stars souteže. Zařadili jsme do něj brankáře Myšáka, obránce Vybírala, Macíka a Pavla Martínka, záložníky Koudelku, Beneše, Hudce a Jiřího Procházku a útočníky Růžičku, Bombicze a Čožíka. Co říkáte na složení této jedenáctky?
V podstatě se dá souhlasit. Jenom bych se asi rozmýšlel se zařazením Macíka, ale zase na něm stojí hra Rájce. Když jsem je měl možnost vidět proti Vracovu, tak hráli všechno na něj.

Je nějaký hráč, který se vám na podzim hodně líbil?
Růžička z Rousínova. Je to typ útočníka, který se  mi líbí. Důraznej, bojovnej, tvrdej. Ve vzájemném zápase nám dělal velké problémy. Určitě by se našli i jiní hráči, ale to byste mi musel dát víc času na přemýšlení.

Když se podíváme do bohunického kádru. Kdo je největší tahoun?
Velký dříč je Jindra Beneš. Když nehrál ve Znojmě, tak nám v prostředku chyběla jeho bojovnost, nasazení, důraz, pracovitost. Jinak si myslím, že hráči jsou tady hodně vyrovnaní. Samozřejmě nikdo se nevyhnul slabším chvilkám, ale ukázali jsme, že máme silný kolektiv, protože hodně zápasů jsme dokázali otočit.

Co si myslíte o mladých brankářích, kteří vyšli z dorostu a hned chytají v krajském přeboru? V současnosti jich je docela dost. Němeček, Tůma, Konečný, Velan, Bogner, Vozděk, Hlavoněk… Není lepší, když se brankář nejdříve rozchytá v nižších soutěžích a až poté jde do KP?
Pokud umí a má na to, proč by nemohl chytat krajský přebor. Čech taky vyšel z dorostu a šel chytat ligu. To je stejné, jako když se trenér zeptá syna, kolik měří rodiče. Rodiče měli 170 cm, tak Kučerňáka nechci, protože je malej. A už se nedívá, jestli umí chytat.

Co si myslíte o zázemí bohunického stadionu?
Můžete namítat, že nám chybí tribuna, ale zase tolik zápasů, kdy prší, není. Travnatá plocha je dobrá, můžeme být rádi za takovou. Máme umělou trávu výborné kvality, i když je menší. Ale od soupeřů slýcháváme, že to je bezkonkurenčně nejlepší umělka v Brně a okolí. Rezervy jsou v sociálním zabezpečení. Chybí nám regenerační koutek – výřivka, sauna. Jinak si myslím, že na krajský přebor máme zázemí na úrovni.

V případě postupu do divize, uvažuje se o vylepšení stávajícího stánku?
Hrál jsem fotbal do 40 a projezdil toho hodně. A nemyslím si, že v Brodě nebo Vyškově měly lepší stadiony - a to se tam hrála divize a 3. liga. Pokud se nám je podaří sehnat peníze, prioritou bude zlepšit vybavení pro kluky. Tam je opravdu jenom kabina, sprcha a dom. Nástroje na regeneraci chybí…

Od kdy Vám říkají „bohunický Ferguson“?
Já jsem tady skoro 13 let, takže do Fergusona mám ještě hodně daleko.

Ten už bude v Manchesteru 25, Vy v Bohunicích 13. Doženete ho?
To nemůžu, protože on vypadá, že ještě bude 10 let trénovat a to já už ne (smích).

Jak  jste se vůbec dostal do Bohunic?
V mladším dorostu Zbrojovky jsem trénoval Jirku Jaroše (pozn. v současné době kanonýr Velkého Meziříčí), na kterého se chodil dívat jeho tatínek Pavel Jaroš, s nímž se znám už od 9 let. On dělal v Bohunicích asistenta a když jsem u dorostu končil, řekl to Luboši Němcovi. No a teď jsem tady (úsměv).

Kdybyste měl srovnat tehdejší a dnešní kádr?
Je podobný. Jádro bylo z místních kluků - Carda, Škrabal, Havlíček, Řezáč... Teď také. Od začátku jsem chtěl mít v kádru 70 - 75% domácích. Partia byla a je dobrá. Máme tradici, kterou držíme už od začátku, že po zápasech jdeme na večeři i s přítelkyněmi a manželkami a posedíme hodinku, dvě, tři a probíráme zápas. Je dobré, že alespoň tu večeři máme, aby byla pohoda.

A rozdíl v kvalitě soutěží? Jde dolů?
To říkáme my starší, protože si myslíme, že jsme byli lepší (smích). Největší rozdíl je v chování a přístupu hráčů. Srovnávat kvalitu, je těžké. Co se týče Bohunic. Za tu dobu o nás vzrostl zájem. V tom nám hodně pomohlo vítězství v krajském poháru.

Trénujete 13. sezonu. Co považujete za největší úspěch? Vítězství v poháru nebo 2. místo na regionálním mistrovství?
Na regionálním mistrovství jsme odehráli výborné zápasy. Tehdy jsme neskončili v přeboru nic moc, do Písku jsme odjížděli posíleni o Zbyňu Oprchala, Přemu Poláka a Michala Herůfka a potkali jsme tam kraje, které měly nejlepší výběry, takže to byl velký úspěch. Nejvýš ale stavím asi vítězství ve finále poháru nad Novosedly. Od té doby se o nás ví. 

Nastala už chvíle, kdy jste chtěl s trénováním v Bohunicích praštit?
Asi před třemi roky jsem to zvažoval. Vztahy s některými hráči, nebylo to ono. Pak ale přišli mladí kluci z dorostu, někteří ti starší skončili. 

Jste přísný trenér?
Hodně čerpám ze zkušeností, protože mě trénovalo hodně dobrých trenérů. Já si myslím, že jsem tolerantní, samozřejmě že se také dokážu rozlobit. Čím jsem starší, tím je to horší (úsměv).

Jak prožíváte zápasy? Třeba ve Vracově jste posledních 10 minut stál, to u vás nebývá zvykem…
Protože mě bolí kolena, s nimiž mám obrovské problémy. Jinak bych stál taky.

Problémy s koleny zapříčinil fotbal?
Měl jsem toho víc. V pětatřiceti jsem šel s Jindrou Svobodou do Rakouska (pozn. olympijský vítěz z Moskvy 1980) do 2. nejnižší soutěže, kde jsme šudlali 3 roky, měl jsem špatný meniskus, zase jsem začal a utrhl si vazy a nakonec jsem propadl střechou. Spadl jsem z 8 metrů a zlomil si pánev. Naštěstí to byla "jen" zlomená pánev. Kolena mám obě dvakrát operovaná. Měl bych jít na umělý kloub, ale nechce se mi.

Před Bohunicemi jste trénoval jenom mladší dorost Zbrojovky?
Ano.

Kdyby jste se měl ohlédnout za vaší hráčskou kariérou?
Začínal jsem v 9 letech ve Zbrojovce u trenéra Láníka. Prošel jsem dorostem Zbrojovky, kde mě trénovali pánové Čejka a Harašta. V 74. jsem šel na vojnu - tři měsíce byl v Prešově v divizi a pak mě převeleli do Levic k Nitře, kde se hrálo krajské mistrovství. Celá vojna byla super. Dělal jsem na podací stanici jako pošťák, u toho hrál fotbal… Po vojně jsem se vrátil do Zbrojovky. To zrovna byla slavná éra, když v 78. roce vyhráli titul, tam nebyla moc šance, udržet se. Hrál jsem jenom jeden přípravák ve Žďáru, vyhráli jsme 3:0, to bylo v létě, sestava byla hodně slepovaná. Jenom si pamatuju, že jsem hrál na hrotu s Karlem Kroupou. Hrál jsem ze béčko divizi, jenže po roce jej zrušili a já šel do Vsetína do 2. ligy. Rád na něj vzpomínám – chodily čtyřtisícové návštěvy, výborná atmosféra, krásné prostředí. Tam jsem byl 4 roky a od 81. do 90. roku jsem hrál v Prostějově 2. ligu. No a od 90. s Jindrou Svobodou v Rakousku.

Na jakém postu jste nastupoval?
Začínal jsem jako střední záložník. V Prostějově v  83. mě postavili na hrot, což mě hrozně bavilo. A tam se mi dařilo. Začal jsem dávat góly.

Na co nejraději vzpomínáte?
Nádherná atmosféra byla ve Vsetíně. V první sezoně. Je fakt, že jsme měli obrovské výkyvy ve výkonech doma a venku. Doma jsme za 5 zápasů uhráli 10 bodů a měli skóre 12:0 a venku za 5 zápasů 0 bodů a skóre snad 3:25. To bylo hrozný. Ale na domácí zápasy chodily tři čtyři tisíce lidí. Na Opavu, která nakonec postupovala do ligy, bylo 5 tisíc lidí. To byly nádherný roky. V Prostějově jsem prožil taky pěkné roky, ve 2. lize hrálo v té době plno vynikajících fotbalistů. Jen škoda, že jsem to nedotáhl trošku výš. Jednou přišla nabídka z Frýdku-Místku, když postoupil do 1. ligy, ale nakonec z toho sešlo.

Foto: Ivana Jurošková